Další z báječných pokusů naší drahé "madam" přivést nás k šílenství se nezdařil. Přežili jsme. Proč taky ne. Už v tom máme přeci tříletou praxi. Jen lituji těch ubohých dušiček, které takové zkušenosti nemají a hned v prvním semestru rozdýchávají tento těžký kalibr. Těžký kalibr? Ano, to ona opravdu je. Se jmény Vás ale zatěžovat nebudu. Bůhví, kdo se k výlevům mé dušičky dostává, ale to je vedlejší. Zápočtový test máme za sebou. Jestli úspěšně, to se s její rychlostí kulového blesku, nejspíš dovíme někdy k poslednímu týdnu semestru. Och, jak mi chyběla. Ona i její báječný předmět. Grafy, grafy a znovu grafy, k nim ještě hromada vzorečků a pouček. No prostě "príma klíma". Ale dost o hrůzných nočních můrách. Přejděme k pohádkám. Ale jakým? Ha, už vím. Taky jste na škole nejvíce milovali přestávky? Já je tedy zbožňuji. Pokud ovšem taková přestávka netrvá čtyři hodiny, kdy umíráte nudou a hlava Vám padá na dřevěnou desku stolu v potemnělé chodbě. Už zase odbíhám od tématu. Proč zrovna přestávky? Tak tady je odpověď, na rozdíl od dnešního testu, zcela jednoznačná – kvůli báječným přátelům. Dnes se po dlouhé, dlouhé a dlouhatánské době opět sešla naše stará banda. Ty zářivé úsměvy vítající Vás na chodbě jsou prostě jako balzám na duši. A dnes jsem ho obzvlášť potřebovala. Tak tedy, díky, moje báječná band
. I za ten autobus. Abyste rozuměli i vy nezasvěcení... Papírek s poznámkou, abych si nezapomněla vzít papíry z přednášek a kalkulačku, jsem přečetla a poctivě si všechno sbalila, ale nějak jsem místo pouzdra s brýlemi vzala pouzdro bez brýlí a ty nechala ležet na nočním stolku. Takže v okamžiku, kdy jsem se zrakem "rysa" mžourala na číslo autobusu, jsem viděla tak akorát ten autobus. Nebýt kluků, kteří mi se smíchem oznámili, že ten téměř ujíždějící je právě tím mým a já nezačala zdymbat rychlostí afrického sprintera (tohle berte se značnou nadsázkou), musela bych v dnešním překrásném deštivém počasí čekat další půl hodinu. Z otevřených dveří jsem ještě zařvala přání nádherného víkendu, načež se ke mě otočilo pár hlav. Přát někomu pěkný víkend už ve čtvrtek je docela "neobvyklé". No, ale pro mou omluvu, normálně se tak loučíme už ve středu.
Doma jsem se úspěšně vyhnula žehlení a vrhla se raději na debordelizaci pokoje. Juva, já dneska hýřím spisovnou češtinou. Někteří na mě mají hold špatný vliv. A možná tak špatný zase ne, protože se tu už pár hodin usmívám jak měsíček na hnoji. To je opravdu bláznivé přirovnání. Na takovém místě bych se rozhodně neusmívala. Spíš klela... a to peprně. A jak probíhá takový úklid v mém podání? Nejdříve jsem se málem ukýchala k smrti. Nejsem alergik, ale v tu chvíli by mi to nejspíš moc dušiček nevěřilo. Pak jsem si málem přivydělala rozbitím svých drahých jediných a zapomenutých brýlí, přizabila se keramickým prasátkem a zvrtnula si nohu při seskoku ze židle. Poslušně hlásím... vzniklé škody = 0, ztráty na životech taky žádné a já... kosti v celku, dech pravidelný. Takže tolik ke dnešnímu dni. Doufám, že jste si ho užili alespoň tak jako já. Zase někdy příště.
Pac a pusu Vaše Nicol
Zobrazit další články tohoto autora
Další články z rubriky osobni
